Ochrana veřejného pořádku ve městech

První bezpečnostní složky, jejichž úkolem bylo udržování bezpečnosti a veřejného pořádku vznikaly již ve starověku. Tyto úkoly zajišťovala, zejména v době míru, pro tyto účely vyčleněná část vojska. Rozvojem států a měst docházelo ke specializaci jednotlivých složek. První zprávy o policejních institucích nacházíme již v době antiky - např. již ve 4. st. př. n. l. zajišťovali pořádkové služby v Athénách skytští lučištníci, ve starém Římě vykonávali městské hlídky městské kohorty a městští hasiči. Slovo policie vzniklo z řeckých slov polis (město, obec) a politeia (státní správa, správa veřejná, činnost obecní apod.). Původně bylo používáno ve dvou významech – jednak jako název instituce, jak ji známe dnes, ale také jako popis činnosti – dohled či dozor.

Bezpečnost a veřejný pořádek ve středověku

Nejvyšším orgánem zeměpanské správy ve městě byl rychtář, který disponoval prakticky neomezenou mocí – správní i soudní. Byl jmenován zeměpánem, nejčastěji na dobu jednoho roku. Jeho pomocnými a výkonnými orgány byli byřicové, kat, pochopové a poslové. Od konce 15. století začínaly rychtářovu pravomoc přejímat autonomní orgány – městské rady. Rychtář již neměl vliv na soudnictví a stával se z něj obecní policejní úředník. Veřejný pořádek zajišťovali také konšelé a často i najatí žoldnéři.

Velký význam pro bezpečnost ve městě mělo hlídání městských bran, které byly jediným povoleným místem ke vstupu do města. Brány byly též místem k vybírání cel a poplatků. Úředníkem, vykonávajícím dozor u městské brány byl branný, který měl k dispozici stálé zřízence. Jeho úkolem bylo zamezit vstupu do města tulákům, cizím žebrákům nebo nebezpečným osobám. Rychtář a jeho pomocníci konali dozor zejména na oprávněnost nošení zbraně, udržování nočního klidu (společně s ponocným), dodržování tzv. „policejní hodiny“, dodržování předpisů o žebrotě a zahálce a podobně. K represi mohli použít celou škálu trestů – vykázání z města, uvěznění, bytí nebo i tresty hrdelní.
Obecní policie v českých zemích do r. 1918

Moderní policie začaly ve městech vznikat v 18. a 19. století. V Praze bylo roku 1785 zřízeno pražské policejní ředitelství, výkonným orgánem byla městská stráž. Mezi její hlavní činnosti patřilo vykonávání dozoru na ulicích a v branách, hlídání radnice, městského vězení, hlídkování v ulicích, zakročování při rvačkách, požárech, udržování pořádku na tržištích nebo při veřejných popravách a plnění dalších úkolů, kterými je pověřil magistrát. Stráž byla vybavena uniformou a ozbrojena. Městská policie byla zformována v době pruské okupace v roce 1866. V Brně byla městská policie založena roku 1868. Jejím právem bylo udělování licencí k hudebním produkcím a tanečním zábavám, dále kontrolovala dodržování nočního klidu, pořádek na tržištích apod. Po absolvování dvouměsíční zkušební doby byli strážníci povinni složit služební přísahu. Strážníci museli splnit podmínky přijetí. „Byly to: rakouské státní občanství, bezúhonnost, horlivost a svědomitost, tělesná zdatnost, znalost místních poměrů, znalost obou zemských jazyků (němčiny a češtiny) slovem i písmem.“

V polovině 19. století na našem území působily tři typy bezpečnostních sborů:
státní policie (uniformovaná a neuniformovaná), četnictvo (zřízeno v r. 1849 patentem č. 272/1849 jako vojensky organizovaný policejní sbor) a obecní policie zřizované obecními zastupitelstvy. Policejní zřízenci obecních policií nebyli zaměstnanci státu, ale obcí.

Činnost strážníků na konci 19. a začátku 20. století byla již v mnohém podobná práci strážníků dnes. Mezi jejich hlavní úkoly patřilo kromě udržování bezpečnosti a veřejného pořádku také např. zajišťování pořádku při silniční dopravě nebo dohlížení nad zákazem volného pohybu psů. Strážníci, kteří byli vyzbrojeni střelnou zbraní, se museli řídit instrukcemi pro její použití.

Obecní policie v českých zemích od r. 1918 do r. 1945

Po vzniku ČSR 28. 10. 1918 došlo k recepci rakousko – uherského práva, proto nedošlo v postavení obecních policií k náhlým razantním změnám. Zřizování obecních policií bylo svobodnou volbou jednotlivých měst. Města také vydávala závazné policejní řády, ve kterých udělovala strážníkům nejrůznější pravomoci a povinnosti. Nejvyšším nadřízeným obecní policie byl starosta. Strážníci mimo jiné dohlíželi na veřejný pořádek na ulicích, tržištích nebo při různých příležitostných shromážděních, dbali na to, aby nebyl ničen obecní majetek, nebo hlásili každé podezřelé nakažení dobytka.

Dále zajišťovali bezpečnou a plynulou dopravu, prováděli kontroly živnostníků, dohlíželi nad povinností nenalévat alkohol nezletilým a podnapilým a dodržovat povinnou zavírací dobu v hostincích. V jejich pravomoci bylo udělovat pokuty a při jejich nezaplacení viníka uvěznit. Strážníci měli ale i řadu povinností za jejichž nesplnění mohly být uděleny disciplinární tresty. Z politických důvodů, zejména vlivem narůstajících národnostních konfliktů, však byly komunální bezpečnostní sbory ve 30. letech na mnoha místech postupně nahrazovány posilující centrální státní policií.

Vládním nařízením z roku 1936 bylo možné při obavě z narušení veřejného pořádku přibrat na přechodnou dobu k státním policejním složkám obecní strážníky. Pokud nebylo stanoveno jinak, strážníci měli v těchto případech stejná práva a povinnosti jako členové státní policie.
Ani po nástupu protektorátu v roce 1939 nedošlo ihned k zavedení nových pravidel pro činnost obecních policejních sborů.

Jejich postavení bylo podle německého vzoru upraveno až roku 1942, kdy dostaly i nové označení: obecní výkonná policie. „Obecní policie se členila na uniformovanou a neuniformovanou. Obce s více než 10.000 obyvateli měly povinnost zřídit a udržovat obě výše uvedené složky. Pro obce s více než 5.000 obyvateli byla určena povinnost zřízení a udržování uniformované výkonné policie.“ Kromě starosty byla obecní policie podřízena ministerstvu vnitra a politickým úřadům. Činnost obecních policií byla prakticky ukončena po konci 2. světové války v roce 1945 vznikem celostátního sboru národní bezpečnosti (SNB).

Znovuobnovení obecních policií po roce 1989

Po politických změnách v roce 1989 začaly sílit tendence posilovat úlohu měst a obcí při zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku. Bylo to dáno ideou samosprávných obcí a rozšířením jejich pravomocí. „K oživení komunálně policejních činností dochází po r. 1991, resp. od r. 1992, kdy ve velké míře a mnohdy i spontánně vznikají obecní a městské policie, a to na základě nového přijatého zák. č. 553/1991 o obecní policii.“ Tento zákon byl přijat dne 6. 12. 1991 s platností od 1. 1. 1992. Postupem času byl mnohokrát novelizován, aby co nejlépe reagoval na potřeby a rozvoj obecních policií.